Jednou ze základních emocí je strach. Jeho přirozenou funkcí je CHRÁNIT NÁS. A skutečně nás chrání, pokud jej prožíváme v přítomném okamžiku, v reálné situaci a ve správné míře. Po ukončení situace, která strach vyvolala, strach rychle odchází.

Strach prožívaný v nadměrné míře nás ovládá a škodí nám.

Strach potlačený se stává naším stínem, ovládá nás na nevědomé úrovni a škodí nám.

Strach je předvojem stresu.

Stres je přirozená reakce našeho těla na nebezpečí.

Funkcí stresu je dodat nám sílu, potřebnou pro překonání životu nebezpečné situace v reálném okamžiku.

Tělo na stres reaguje řadou fyziologických procesů, které násobí naši sílu.

Díky stresu máme sílu utéct nebo bojovat.

Jakmile je nebezpečná situace vyřešena, strach i stres rychle odeznívají.

je strachem, který je velmi často založený na nereálné situaci, která již proběhla v minulosti nebo je očekávána v budoucnosti.

Situace, která strach vyvolala, se odehrává v mysli v minulosti či budoucnosti a není skutečná tady a teď.

Strach existuje pouze v mysli a dokáže narůst do obludných rozměrů.

Ovládá nás, pokud mu to dovolíme.

 Paralyzuje nás a znemožňuje nám dělat to, co chceme.

Nutí nás dělat to, co nechceme.

Může být příčinou trvalého stresu.

Trvalý stres vyčerpává naše tělo.

Tělu pak docházejí síly, potřebné pro jeho správné fungování.

Mnoha nemocem předchází dlouhé období trvalého stresu.

Prapříčinou může být třeba strach.

je strachem, který máme, ale nechceme si jej přiznat.

Nehlásíme se k němu, protože nám je nepříjemný.

Tváříme se, že k nám nepatří.

I tento strach nás ovládá, ale my o tom nevíme.

Pokud strach potlačujeme, vrháme se nevědomě do nebezpečných situací.

Potlačený strach bývá častou příčinou úrazů.

Taková emoce se vždy vztahuje k přítomnému okamžiku a po odeznění impulzu, který ji vyvolal, rychle odchází.

Takovou emoci si vždy uvědomujeme.

Mezi námi a takovou emocí zůstává určitý odstup.

Dokážeme si udržet nadhled nad emocí i situací.

Zůstáváme spojeni se svým vnitřním klidem.

My ovládáme emoci, ne ona nás.

Jak poznat, že jsme emoci ovládli a nikoliv potlačili?

Zásadním rozdílem je přijetí emoce.

Jakmile si emoci uvědomíme, můžeme ji přijmout nebo potlačit.

Emoci dokážeme přijmout, pokud se vyhneme jejímu hodnocení.

Je taková, jaká je.

Vždy má pro nás nějaký význam, nějaké poselství.

Pokud ji začneme hodnotit a je nám nepříjemná, máme sklon ji potlačit.

Potlačování emocí nám jde velmi dobře.

Často jsme se to naučili již v dětství.

Před tím, než poznáme odpověď na tuto základní otázku, můžeme si prozradit, kdo nejsme my.

 Já nejsem emoce

 Já nejsem strach

 Já nejsem...

Za tečky si můžeme dosadit jakoukoliv emoci, která nás právě ovládla.

V okamžiku, kdy si emoci uvědomíme a přijmeme ji (uznáme právo na její existenci, ať je jakákoliv), máme vyhráno.

Stačí té emoci říct: 

Tato věta má mocný účinek.

Pokud se nám podaří procítit ji a přijmout srdcem, přichází osvobozující, spontánní, hluboký nádech a emoci máme zpracovanou přijetím a nikoliv potlačenou.

Zpracovaná emoce ztrácí nad námi svou moc a přestává nás ovládat.

Stává se naší součástí a my ovládáme ji, nikoliv ona nás.

Přijaté emoce jsou zde pro nás.

Přijetím emocí se stáváme celistvými.

Nevěřte mi ani slovo, raději to vyzkoušejte!

Sami si položte otázku a počkejte si na svou vlastní odpověď.

Jsem já tento strach, který právě cítím?

Jsem já tento strach, který právě nechci cítit?

Jsem já tento smutek, který právě cítím?

Jsem já tento smutek, který chci potlačit, od kterého chci utéct a který chci před sebou schovat?

Jsem já tato myšlenka?

Jsem já tento příběh, který je pro mne tak bolestivý?

Jsem já tato emocionální bolest, kterou mi můj příběh způsobuje?

KDO JSEM JÁ?

 Velmi mne zajímají vaše názory, ohlasy, dotazy a zkušenosti. Budu ráda, pokud mi je napíšete. Děkuji Dana