Klid

Klid máme všichni v sobě. Někdy se však před námi důkladně schovává. Překrývají ho iluze, kterým jsme uvěřili.

Těmi iluzemi jsou naše vlastní myšlenky, s kterými jsme se ztotožnili, kterým jsme uvěřili, kterým jsme sedli na lep.

Třeba myšlenky hodnotící:

Jsem dobrá matka…

Jsem špatná matka…

Jsem výborná učitelka…

Jsem fúrie…

Jsem výborný žák…

Jsem budižkničemu…

To, čemu jsme uvěřili, se odráží v našich pocitech. Naše pocity určují, na jakou realitu se ladíme. Jak jsme naladěni, tak na nás svět reaguje. Jednoduše řečeno nám svět potvrzuje naše myšlenky a pocity jako pravdivé. To, co vysíláme v podobě myšlenek a pocitů, se nám vrací v podobě reakce okolí. Do vnějšího světa se totiž díváme jako do zrcadla.

To čemu jsme uvěřili, se stává naší pravdou. Vnější svět nám naši pravdu potvrzuje. Naše vlastní pravda se nám tímto mechanismem jeví stále pravdivější.

Pokud si myslím, že jsem …, říkám o sobě, že jsem …, cítím se jako …, jednám jako …, můj okolní svět udělá vše pro to, aby mi mou pravdu potvrdil. Pozor na to! Z výborné učitelky se snadno může stát fúrie!

Jak z toho ven?

Přestat věřit myšlenkám, že jsem taková nebo maková a soustředit se na to, že JSEM. JÁ JSEM. Hodnocení je zbytečné.

Klid máme všichni v sobě. Pro to, abychom ho objevili, stačí velice málo. Stačí přestat věřit svým myšlenkám. Stačí uvidět své myšlenky jako něco neuchopitelného, něco co se stále mění, co přichází a odchází. Stačí uvidět, že klid se nachází za myšlenkami a je stále s námi.

Být v klidu znamená slyšet to ticho, které je stále přítomno za myšlenkami.

Klid je naší podstatou. Ticho je naší podstatou. Naše podstata je stále s námi. Kdo objevil toto tajemství, došel domů.

A kdo toto tajemství dosud nenalezl a touží po klidu, tomu doporučuji pro začátek přípravky Streson, Emoce, Fatig.

Cvičení:

1. Říkej své myšlenky nahlas a vnímej, co říkáš. Uvědomuj si, co říkáš a jaký z toho máš pocit.
2. Sleduj reakce okolí v závislosti na tom, co si právě myslíš a jak se právě cítíš.
3. Piš si své myšlenky a zkoumej, jak ovlivňují tvé pocity.

Ach, jen se nedat zahnat do ústraní sebemenší částečkou oddělenou od zákona hvězd!

Vždyť jaký je hluboký smysl toho všeho?

Co jiného než obloha posetá ptáky, v jejíž hloubi duje vítr návratu domů?

RAINER MARIA RILKE