Autoimunita

Od stresu k radosti 2Jste sama proti sobě,

vyklouzlo z mých úst, když mi paní vyprávěla, jak přecházela vysokou horečku při chřipce.

Oscillo nechci, měla jsem po něm vysokou horečku,“ pravila a namísto něj požadovala lék, který horečku dokáže účinně potlačit.

Přecházela horečku, aby se mohla postarat o druhé. Pak mi na sebe prozradila, že trpí autoimunitním onemocněním štítné žlázy. A mně docvakl naplno význam slov JSTE SAMA PROTI SOBĚ. Skutečně, její imunita se obrací proti vlastním tkáním.

Imunita kopíruje psychiku

říká MUDr. Jonáš

Být sama proti sobě je obecný princip autoimunity. Kdo potlačuje vlastní potřeby, aby naplnil očekávání či představy někoho jiného na úkor sebe, je adeptem na autoimunitní onemocnění.

Kdo potlačuje sám sebe, aby naplnil očekávání svého ega, je sám proti sobě a je rovněž adeptem na autoimunitní onemocnění.

Ego = program v hlavě, kterým se řídíme.

Autoimunitu může spustit např. Borrelie. Dokáže zmást imunitu tak, že se tělo obrací proti vlastním tkáním.

Co když je ale primární nějaká naše reakce, při které se obracíme sami k sobě zády, abychom získali (obvykle pouze domněle) nějakou výhodu z okolí?

Často to může být naše touha po lásce, po přijetí, po kladném hodnocení. Co se za tím schovává, je nízká sebeúcta. A ta je vždy spojena s klamným chápáním sebe sama, ve smyslu oddělenosti.

Zkusme si odpovědět na otázku “ Kdo jsem já?“

V tom je tajemství vlastní sebeúcty i úcty k druhým. Protože JÁ (samozřejmě i VY ) jsem mnohem více než tato jedna kapička z moře.

Důležitá je odvaha opustit roli té malé kapičky a podívat se na situaci z vyšší perspektivy. A z vyšší perspektivy se situace jeví naprosto neutrálně. Je to úžasně osvobozující, pustit se svého konce lana a přestat se přetahovat s jinou kapičkou, která má také svou vlastní pravdu.

Je úžasně osvobozující dovolit té druhé kapičce mít svou vlastní pravdu, svůj vlastní názor. Dovolit si mít svou vlastní pravdu, svůj vlastní názor a zároveň vědět, že všechno je ve skutečnosti neutrální, že všechno je ve skutečnosti hra.

Od stresu k radostiTak si pojďme hrát a staňme se malými dětmi, které touží po hře. Naše hra se jmenuje náš život.

 

Je důležité dovolit si dělat pouze to, co chci! Přestat dělat, to co musím a přijít na to, že o čem si myslím, že to dělat musím, ve skutečnosti dělat chci.

Je příjemné zjištění, že do práce chodím, protože chci, protože mě baví a je mi při ní dobře. Je příjemné zjištění, že se starám o své blízké, protože chci, nikoliv proto, že musím.

Horečka nepřichází jenom tak. Chřipka nepřichází jenom tak. Úraz nepřichází jenom tak. Těmto situacím předchází obvykle nějaká myšlenka, ze které si vytvoříme příběh. Příběh vidíme jako skutečný, ačkoliv se odehrává pouze v naší hlavě. A protože jsme uvěřili, že je skutečný, přicházejí s tím spojené emoce. Emoce vyvolávají určité naladění a určitou rezonanci. Pak se v našem životě začínají dít události v souzvuku s touto rezonancí.

Nic není náhoda. Všechno si vytváříme sami. Vše začíná jednou jedinou nevinnou myšlenkou. Pokud se rozhodneme myšlence nevěřit a jenom ji pozorovat, brzy sama zmizí tak, jak přišla. A pak přijde jiná a pak další, další ….

Jak poznat, kdy jsem v příběhu a kdy ne

Velmi jednoduše. Příběh se děje v minulosti nebo v budoucnosti. Může se tvářit, že se odehrává teď. Je na nás, abychom se přenesli do skutečné přítomnosti tady a teď a vědomě opustili svůj příběh.

Proč opustit příběh a vrátit se do reality

íběh je pokroucená realita, pokroucená přítomnost a život si vždy najde cestu, jak nám to připomenout. Nejprve lehkým upozorněním, později tvrdším. Mezi ta tvrdší patří i nemoc nebo úraz.

Narovnejme svůj život

Svůj život narovnáme tím, že se vrátíme do reality. Začneme žít bezprostředně tady a teď. Přestaneme život posuzovat a začneme ho chápat, přijímat a prožívat. Namísto prožívání myšlenkových příběhů v naší hlavě začneme prožívat skutečný život. A to je skutečná odměna, která rozhodně stojí za to.

V okamžiku, kdy jsem si toto uvědomila, začal se můj život měnit v nádhernou zkušenost.

Od stresu k radosti 4

 

Svoboda spočívá v uvědomění, že si mohu volit z možností. Je pouze na mně, kterou možnost si vyberu.

Teď jsem v příběhu = teď jsem ztracená.

Teď jsem v životě = teď jsem se našla.

Chci být v životě a ztrácet se stále méně a méně, až se přestanu ztrácet úplně. Chci být v souladu se životem.

Od stresu k radosti 3

Rozhodla jsem se pustit se naplno do života, opustit své příběhy, mít svůj cíl, vědět, že je to moje světlo v dálce, a důvěřovat životu, že mě k tomu cíli dovede.

 

Dana Srpová

Jsem, ptám se, zaměřuji se, propojuji, cítím, tvořím.

  • Mám dar ptát se a dostávat odpovědi.
  • Dokážu se zaměřit na podstatu.
  • Baví mě propojovat souvislosti.
  • Nejlépe se cítím, když jsem sama sebou.
  • Ráda tvořím.
  • Více si můžete přečíst ZDE. »

    Komentáře