Každá emoce, kterou prožíváme, má v našem životě své místo.

 

Jednou ze základních emocí je strach. Jeho přirozenou funkcí je CHRÁNIT NÁS. A skutečně nás chrání, pokud jej prožíváme v přítomném okamžiku, v reálné situaci a ve správné míře.

Strach prožívaný v nadměrné míře nás ovládá a škodí nám.

Potlačený strach se stává naším stínem, ovládá nás na nevědomé úrovni a škodí nám.

Strach je příčinou stresu.

Strach je předvojem stresu.

Stres je přirozená reakce našeho těla na nebezpečí.

Funkcí stresu je dodat nám sílu, potřebnou pro překonání nebezpečné situace v reálném okamžiku.

Tělo na stres reaguje řadou fyziologických procesů, které násobí naši sílu.

Díky stresu máme sílu utéct nebo bojovat.

Stres nám dovoluje sáhnout do energetických rezerv organismu, dodává nám energii potřebnou k útěku či boji na úkor našich rezerv.

Pokud stres trvá dlouho, cítíme se vyčerpaní.

 

Strach, který nás ovládá

je strachem, který je velmi často založený na nereálné situaci, která již proběhla v minulosti nebo je očekávána v budoucnosti.

Situace, která strach vyvolala, se odehrává v mysli v minulosti či budoucnosti a není skutečná tady a teď.

Strach existuje pouze v mysli a dokáže narůst do obludných rozměrů.

Ovládá nás, pokud mu to dovolíme.

Paralyzuje nás a znemožňuje nám dělat to, co chceme.

Nutí nás dělat to, co nechceme.

Může být příčinou trvalého stresu.

Trvalý stres vyčerpává naše tělo.

Tělu pak docházejí síly, potřebné pro jeho správné fungování.

Mnoha nemocem předchází dlouhé období trvalého stresu.

Prapříčinou může být třeba strach.

 

Potlačený strach

je strachem, který máme, ale nechceme si jej přiznat.

Nehlásíme se k němu, protože nám je nepříjemný.

Tváříme se, že k nám nepatří.

I tento strach nás ovládá, ale my o tom nevíme.

Pokud strach potlačujeme, vrháme se nevědomě do nebezpečných situací.

Potlačený strach bývá častou příčinou úrazů.

Každá emoce prožívaná ve správné míře nás chrání a slouží nám.

Každá emoce prožívaná v nadměrné míře nás ovládá a škodí nám.

Každá emoce, kterou potlačíme, se stává naším stínem a škodí nám.

Jak poznat, že emoci prožívám ve správné míře?

Taková emoce se vždy vztahuje k přítomnému okamžiku a po odeznění impulzu, který ji vyvolal, rychle odchází.

Takovou emoci si vždy uvědomujeme.

Mezi námi a takovou emocí zůstává určitý odstup.

Dokážeme si udržet nadhled nad emocí i situací.

Zůstáváme spojeni se svým vnitřním klidem.

My ovládáme emoci, ne ona nás.

Úzká hranice mezi ovládnutou a potlačenou emocí

Jak poznat, že jsme emoci ovládli a nikoliv potlačili?

Zásadním rozdílem je přijetí emoce.

Jakmile si emoci uvědomíme, můžeme ji přijmout nebo potlačit.

Emoci dokážeme přijmout, pokud se vyhneme jejímu hodnocení.

Je taková, jaká je.

Vždy má pro nás nějaký význam, nějaké poselství.

Pokud ji začneme hodnotit a je nám nepříjemná, máme sklon ji potlačit.

Potlačování emocí nám jde velmi dobře.

Často jsme se to naučili již v dětství.

Řešení

Řešením je cesta sebepoznání.

Je to úkol na celý život.

Základní otázka zní:

Kdo jsem já?

Před tím, než poznáme odpověď na tuto základní otázku, můžeme si prozradit, kdo nejsme my.

Já nejsem emoce

Já nejsem strach

Já nejsem…

Za tečky si můžeme dosadit jakoukoliv emoci, která nás právě ovládla.

V okamžiku, kdy si emoci uvědomíme, přijmeme ji (uznáme právo na její existenci, ať je jakákoliv) a přestaneme se s ní ztotožňovat, máme vyhráno.

Stačí té emoci říct:

Ty nejsi já!

Tato věta má mocný účinek.

Pokud se nám podaří procítit ji a přijmout srdcem, přichází osvobozující, spontánní, hluboký nádech, který nás vrátí do přítomného okamžiku.

Zpracovaná emoce ztrácí nad námi svou moc a přestává nás ovládat.

Stává se naší součástí a my ovládáme ji, nikoliv ona nás.

Přijaté emoce jsou zde pro nás.

Přijetím emocí se stáváme celistvými.

Z emocionálních preparátů Joalis lze využít Nodegen, Streson, Emoce, MindDren, EviDren, PeesDren, Egreson, Anxinex, Embase a Diamino.

Byl Vám článek užitečný? Dejte o něm vědět dalším lidem!